Škatulata

Kdo dřív přijde, ten si sedne. Kdo přijde pozdě, musí se vejít. A pro posledního se ještě trochu zmáčknem!

Židle mají dlouhou paměť. Pamatují stromy, ze kterých vyrostly. Ruce, které je vyrobily. Lidi, kteří na nich seděli. A možná i to, kdo seděl vedle.

Ale vybírá si člověk židli, nebo židle člověka? Člověk člověka? Židle židli?

Tři lidé, tři židle a jedno novocirkusové posezení o obyčejných věcech, které drží svět pohromadě. O tom, že domov se někdy vejde do jedné židle. A někdy do člověka, který nám řekne:

„Přisedněte si.“